Český jazyk je plný záludností, a jednou z nich je i správné psaní některých slov, která se mohou ve výslovnosti jevit jednodušeji, než jaká je jejich pravopisná podoba. Příkladem je i dilema, zda psát „zapomněli“ nebo „zapoměli“. Pojďme se podívat na správnou variantu a prozkoumat toto slovo podrobněji.
Jednoznačně správnou variantou je „zapomněli“. Varianta „zapoměli“ je pravopisně chybná. Chyba často vzniká z důvodu zjednodušené výslovnosti, kdy se hláska „ň“ (měkké n) v kombinaci s „ě“ může ve výslovnosti jevit jako „mě“. Nicméně v písemné podobě je nutné dodržet původní kmen slova.
Slovo „zapomněli“ je sloveso (verb). Jedná se o tvar minulého času (préteze) dokonavého slovesa „zapomenout“.
Sloveso „zapomenout“ znamená přestat si něco pamatovat, nevzpomenout si na něco, vypustit něco z paměti. Může také znamenat opomenout něco udělat, zanedbat něco.
Příklad: „Zapomněli jsme na výročí.“ – nevzpomněli jsme si na něj. „Zapomněli jsme koupit chleba.“ – opomenuli jsme ho koupit.
Zde je několik vzorových vět se správným tvarem:
Přímé jednoslovné synonymum pro „zapomenout“ s přesně stejným významem je obtížné najít. Nejblíže mu je sloveso „opomenout“, zejména ve významu „něco neudělat, zanedbat“. Dalšími blízkými výrazy jsou „nevzpomenout si“ (víceslovné) nebo „vytratit se z paměti“ (fráze).
Chyba v psaní „zapomněli“ vs. „zapoměli“ souvisí s obecnějším jevem v češtině, a to s rozlišováním „mě“ a „mně“. Zatímco „mě“ je akuzativ zájmena „já“ (vidím mě), a „mně“ je dativ a lokál zájmena „já“ (dej mně, o mně), u sloves, jako je „zapomenout“, „domnívat se“ nebo „vzpomněl“, je „ně“ nebo „mně“ součástí kořene slova.
Původ slova „zapomenout“ lze hledat ve staroslověnském „pomnti“, kde „mn“ zůstalo zachováno. V češtině se pak vyvinulo „mně“ (jako ve „vzpomněl si“, „domnívat se“). Přestože se v některých dialektech nebo v rychlé řeči může „mně“ vyslovovat jako „mě“, spisovný pravopis vyžaduje zachování „mně“.
Je důležité si pamatovat, že „ně“ v „zapomněli“ není zkratkou zájmena „mně“, ale nedílnou součástí slovesného kmene, která se historicky vyvinula a je pevně zakotvena v pravidlech českého pravopisu.