Pravopis českého jazyka je plný záludností a dvojic slov, které se liší jen nepatrně, ale významově nebo gramaticky zcela zásadně. Jednou z takových dvojic, která často mate mluvčí i pisatele, je „vymítit“ a „vymýtit“. Pojďme si jednou provždy ujasnit, která z těchto variant je správná a proč.
Jednoznačně a bez pochyb je správná pouze varianta „vymýtit“ s dlouhým „ý“. Varianta „vymítit“ s krátkým „i“ je pravopisně nesprávná a v češtině se nepoužívá.
Slovo „vymýtit“ je
sloveso, konkrétně
dokonavé (perfektivní) sloveso. To znamená, že vyjadřuje děj, který je ukončený nebo bude ukončený. Jeho nedokonavým protějškem je sloveso „vymycovat“.
Co se týče
vzorování, sloveso „vymýtit“ patří do 4. třídy sloves, která se časuje podle vzoru „krýt“ (nebo „kupovat“ v přítomném čase, ale „krýt“ lépe vystihuje infinitivní tvar). Zde je několik příkladů časování v přítomném čase, ačkoliv se jedná o dokonavé sloveso, které vyjadřuje budoucí děj nebo obecnou schopnost:
Dlouhé „ý“ v kořeni slova „-mýtit“ je historicky ustálené a souvisí s původem slova, často spojovaným s „mýtinou“ nebo „mýtem“ (ve smyslu poplatku za vyklučení lesa). Nemá nic společného s krátkým „i/y“ ve slovech jako „mít“ (vlastnit) nebo „mýt“ (umývat).
Sloveso „vymýtit“ má dva hlavní významy:
Příklad: „Rolníci museli vymýtit část lesa, aby získali novou ornou půdu.“
Příklad: „Vláda slibuje, že se pokusí vymýtit korupci ze státní správy.“
Pro doslovný význam můžeme použít synonyma jako vykácet, vyklučovat, odlesnit. Pro přenesený význam jsou vhodná synonyma jako odstranit, zlikvidovat, potlačit, vykořenit, vyhladit. Slovo „vykořenit“ je velmi dobrým synonymem, které pokrývá oba významy – fyzické odstranění kořenů i symbolické odstranění problému.
Původ slova „mýtit“ je často spojován se staročeským slovem „myto“, které znamenalo „poplatek za vykácení lesa“ nebo „místo, kde se platilo mýto“. Odtud se odvozuje i slovo „mýtina“, což je volná plocha v lese, která vznikla vykácením stromů.
Chyba v psaní „vymítit“ místo „vymýtit“ je poměrně častá a pramení z neznalosti historického kořene slova a z tendence zkracovat délku samohlásek v nepřízvučných slabikách, nebo z vlivu jiných slov s krátkým „i/y“.
Správné používání slova „vymýtit“ je znakem dobré znalosti českého pravopisu a umožňuje přesné a srozumitelné vyjadřování jak v doslovném, tak v přeneseném smyslu.