Český jazyk je plný záludností, a jednou z nich je i psaní předložkových spojení. Často se setkáváme s otázkou, zda se píše „vklidu“ dohromady, nebo „v klidu“ zvlášť. Pojďme si tuto problematiku rozebrat a jednou provždy si ujasnit správnou variantu.
Jednoznačně správnou variantou je „v klidu“. Spojení „vklidu“ napsané dohromady je chybné. Důvod je jednoduchý: „v“ je předložka a „klidu“ je podstatné jméno, a předložky se v češtině píší odděleně od slov, která následují, pokud netvoří ustálené příslovečné spřežky (např. „nakonec“, „poprvé“, „naboso“).
Rozdělme si spojení „v klidu“ na jednotlivé části:
Celé spojení „v klidu“ pak ve větě funguje jako příslovečné určení způsobu nebo místa (např. „odpočívat v klidu domova“).
Slovo „klid“ obecně označuje stav bez pohybu, hluku, rozruchu nebo starostí. Je to opak neklidu, shonu, chaosu či napětí.
Spojení „v klidu“ pak znamená „v pokoji, v pohodě, bez spěchu, bez stresu, v nerušeném stavu“. Vyjadřuje, že něco probíhá nebo někdo je ve stavu duševní pohody, vyrovnanosti a absence vnějšího či vnitřního rušení.
K výrazu „v klidu“ můžeme najít několik synonym, která vystihují podobný význam:
Zde je několik příkladů, jak správně použít spojení „v klidu“ ve větách:
Chyba v psaní „vklidu“ dohromady je velmi častá. Často vzniká analogií s jinými slovy, která se píší dohromady, ačkoliv obsahují předložku, například:
Nicméně, spojení „v klidu“ se mezi tyto ustálené příslovečné spřežky neřadí a zachovává si oddělené psaní předložky. Je důležité si pamatovat, že pravidla pro spřežky nejsou vždy intuitivní a je potřeba se je učit nebo ověřovat.
Slovo „klid“ má indoevropské kořeny a je příbuzné s řadou slov v jiných slovanských jazycích (např. polské „chłód“ – chlad, ruské „pokój“ – pokoj, klid). V češtině je také spojeno se slovesem „klidit“, což původně znamenalo „uvádět do pořádku, ukládat“, což naznačuje, že klid je stav uspořádanosti a harmonie.